Naleziště diamantů

Diamant se jako nerost vyskytuje v přírodě velice vzácně. Jsou to lokality vyhaslých sopek, kde je diamantonosná hornina (kimberlit) rozrušena erozí a následně vodou přepravována koryty řek až do moří, kde je nakonec zanesena až na písečná pobřeží, kde končí v mořských sedimentech.

Tyto lokality pak označujeme jako primární ložiska – vyhaslé sopky, sekundární ložiska – koryta řek, terciální ložiska – mořská pobřeží.

Na vytěžení jednoho karátu (0,2 gramu) diamantové suroviny musí být vytěženo v průměru 250 tun horniny, což samo o sobě určuje vzácnost a vysokou cenu suroviny.

Primární naleziště

V případě těžby z kimberlitu (ruda obsahující diamanty) je dobývána tato hornina spolu s diamanty přímo z nitra vyhaslé sopky. Průzkum sopouchů vyhaslých sopek se provádí buď povrchovou těžbou, nebo těžbou hlubinnou. Vytěžená hornina se dopravuje pomocí pásových dopravníků nebo nákladních aut do místa zpracování, kde je dále drcena a propírána a jsou z ní vylučovány surové diamanty. Takovou těžbou vznikají nové krajinné útvary, jako je například „Big Hole”, obrovská jáma částečně zaplněná vodou v blízkosti Kimberley v Jižní Africe. Velká část diamantů je těžena právě tímto způsobem, jenž je však velmi investičně náročný.

Při těžbě v primárních ložiscích jsou nutností trhací práce (použití odstřelu horniny) a drtící proces, při kterém je většina velkých diamantů poškozena, což je velkou nevýhodou, která značně snižuje možnost získat velké surové diamanty, jako při těžbě v sekundárních a terciálních nalezištích.

Sekundární a terciální naleziště

Erozí matečné - diamantonosné horniny a jejím transportem společně s diamantem vznikají určitá místa (například meandry vodních toků), kde je zvýšená koncentrace těchto nerostů – vznikají tzv. sekundární ložiska.

V místech, kde byly diamantové krystaly uvolněny z kimberlitu erozí a odtud si našly cestu do řek a do moří, je těžba snazší.

V písečných pobřežních oblastech je prováděna hlavně terasovitě, což vyžaduje jak mechanický, tak manuální pracovní postup. Písečné roviny blízko pobřeží jsou systematicky prozkoumávány seškrabováním spodní vrstvy. Těžba diamantů vyžaduje jak velké průmyslové operace, tak odborné metody, a dokonce i manuální práci.

Jako aluviální (naplavená) naleziště jsou označována místa v říčních korytech, na nichž se nacházejí usazené diamantové krystaly. Jsou těženy rýžováním nebo bagrováním štěrkové vrstvy. Při těžbě z náplavů řek a plážových usazenin je využívána vysoká hustota diamantů, které jsou zde rýžovány podobně jako zlato. V některých případech je s úspěchem využíváno vysoké přilnavosti diamantů ke všemu mastnému – diamantonosné sedimenty jsou plaveny přes žlaby potřené tukem. Zatímco zrna běžných minerálů po tuku sklouzávají, diamanty se na mastný povrch přilepí.

Díky relativně technologicky snadnějšímu získávání diamantů v sekundárních a terciálních nalezištích dochází celosvětová těžba diamantové suroviny do stavu, kdy tato ložiska budou ve světě bez náhrady vyčerpána, což bude mít za následek nedostupnost jakýchkoli větších surových diamantů a postupné snižování celkové produkce.

Facebook
YouTube
Instagram